Základy izometrie 6. část, příklady z praxe

Tato část je věnována praktickým příkladům izometrických výkresů  v porovnání se skutečným vzhledem potrubní trasy a to jak z předvýroby potrubí potrubních dílů, tak příkladů izometrického zobrazení v porovnání s 3D výkresy.

Příklad 1.

Toto je příklad běžného izometrického výkresu části potrubní trasy pro předvýrobu. Je to relativně jednoduchá trasa složená z několika průměrů trubek DN65 ( 76,1 mm) , DN50 ( 60,3 mm) a DN15 (21,3 mm), kolen, redukce, točivé příruby, navařovacího límce pro točivou přírubu a kulového ventilu. Na trase není žádný další montážní svar, na stavbu se bude transportovat tak, jak je na výkresu.

Dokončený potrubní díl v celkovém pohledu.

Na tomto příkladu je velmi dobře, jak v izometrických výkresech neplatí žádné reálné měřítko zobrazení jako je tomu například u strojních nebo stavebních výkresů.

Detaily, které k montáži potřebujete řešit, jsou na výkrese zvětšené, rovné a dlouhé úseky potrubí jsou naopak zmenšené. 

Zajímavý detail na výkresu je v místě napojení kulového ventilu DN15, který je umístěn 28 mm nad osou kolene. To znamená, že se muselo navrtat koleno přímo v ohybu, naúkosovat zešikma navařovací část ventilu a následně přivařit ve směru potrubí dle výkresu.

Zde několik detailů z přípravy

Příklad 2.

Příklad izometrie potrubní části většího průměru DN250 (273 mm), nerez 304L 2 mm. Složeno z potrubních dílů - T kus, koleno 90°, koleno 45°, lisované přírubové límce, točivé příruby.

Montážní svar je umístěn na koleno ( na výkresu označeno praporkem ), důvodem tohoto umístění je průchod levé části potrubí stěnou ( prostup je označen na zeleně zvýrazněné části výkresu)

Dokončená část potrubí

Zde několik detailů z pohledu heftování a přípravy před svařováním

Velmi častým problémem při heftování nerezových slabostěnných potrubí větších průměrů jsou odchylky ve skutečných průměrech potrubních dílů a také kombinace různé síly stěny u jednotlivých dílů - tvarovek - kolen, T kusů, přírubových límců apod.

V tomto případě jsou například T kusy ze silnější materiálů než samotná trubka. Potrubí má 2 mm stěnu, T kus 3-4 mm stěnu. Navíc trubka měla větší vnější průměr, než byl vnější průměr T kusu. Bez provedení vnitřní kalibrace u T kusu by byl uvnitř ostrý přesaz cca 2-3 mm.

Dalším problémem, který zdržuje a komplikuje přípravu je nepřesná ovalita jednotlivých potrubních dílů i samotného potrubí, což komplikuje heftování ,viz foto. Vzniklý přesaz se musí rovnoměrně rozdělit po celém obvodu. Je dobré tuto přípravu nepodcenit. 

Špatná příprava velmi výrazně zdržuje následné svařování, nehledě na požadavky na kvalitu svaru, mezi něž patří právě kalibrace vnitřních průměrů, plynulé přechody apod. 

Když se potom neudělá nějaká, alespoň rozumná kalibrace vnitřního průměru, bude se svářeč trápit a riskovat neprůvary a hrany. Na rentgenech pak takové svary neprojdou a máte problém. Nehledě na zbytečně dlouhý čas svařování. Na níže uvedených fotografiích je praktický příklad přípravy a svařování Tkusu, límce a trubek DN250.

Příklad 3.

Toto je příklad izometrie, která je na první pohled značně matoucí a zajímavé je i následné srovnání samotného výkresu s hotovým výrobkem.

Výsledný potrubní díl po zavaření. 

Ventil DN15 navařený pod úhlem 45° je rozebraný a bude se kompletovat na stavbě, protože jeho druhá část je navařena na další sestavě.

Několik detailů z postupu heftování a svařování

Jako první byla navařena otočná příruba na dlouhé trubce. Následně krátký nápich s přírubou, potom Tkus s dlouhou trubkou na konci. Následovaly kolena plus příruba a nakonec ventil DN15 pod úhlem. 

Během svařování je potřeba počítat s jistou deformací materiálu po zavaření. Například u kolen je dobré začínat a končit téměř vždy na jejich vnější straně. Někdy nezbyde než kolena po zavaření jedné strany před dalším heftováním zabrousit do vodováhy. 

Někdo celou trasu naheftuje a potom svařuje, což je také možnost, ale nedosáhnete tím vysoké přesnosti, která ovšem nemusí být vždy vyžadována a prioritou bude naopak rychlost. Záleží na požadavcích a tolerancích. Vždy je důležité se dohodnout se zadavatelem na těchto prioritách. Požadavky na přesnost by měly dávat také ekonomický smysl a ne zbytečně prodražovat projekt.